Kutilem proti své vůli

nářadí HitachiKaždý z nás se jistě někdy odhodlal k tomu, že se pustil do nějakých těch chlapských domacích prací či snad jen do „banální“ montáže nábytku. Přiznejme si, že u nás mužů je to i určitý druh „machrování“, jak zapůsobit na členky opačného pohlaví, tj. manželky, milenky nebo družky. Abych nebyl zaměřen pouze na 96% populace dodávám, že někteří chtějí zapůsobit i na milence či druhy. Nehledejte v tom nic zlého, prostě je to fakt.

Když už tedy dospějeme k definitivnímu rozhodnutí, že nazrál ten správný čas na provozování domácích radovánek, vznešeně nazývaných kutilství, záhy zjistíme, že tato pracovní činnost většinou vyžaduje menšího pomocníka, tj. ruční nářadí. Jsou samozřejmě i tací, kteří vyžadují také většího pomocníka, druha ve zbrani, jehož však spíše využívají jako hromosvod pro své slovní či fyzické výlevy při drobných pracovních nezdarech, než pro práci samotnou.

Konkretizaci velkého pomocníka s vaším dovolením přeskočím, neboť jeho výběr je poněkud specifický a ve většině případů se jedná o někoho z rodiny, kdo je v hierarchii domácí smečky hluboko pod vámi. Nedokážu si totiž představit nervózního kutila, který by si jako obětního beránka svých mylných postupů vybral o hlavu většího kamaráda kulturistu či souseda cholerika. Na tomto místě bych si dovolil konkretizovat svoji situaci, do níž se, jak jsem již výše zmiňoval, dříve nebo později dostane každý z nás mužů.

Když se ohlédnu pár let zpátky, vždy jsem k utahování a povolování šroubků či matic používal všemožné šroubováky a klíče. Přišlo mi to vcelku přirozené, protože i můj rodný otec upřednostňoval tento pracovní postup i když v jeho případě se jednalo pouze o utahování, neboť po tatíkově dotažení „na krev“ již o povolování nemohla být ani řeč. Navíc naplno využíval funkce velkého pomocníka, konkrétně mě, když se práce nedařila. Pamatuji si tak poměrně živě na nábytek v dětském pokoji, který jsme spolu po velkém boji pomocí obyčejného nářadí pracně sestavili a jehož demontáž o pětiletku později probíhala za spolupráce průměrně velké palice a hrubé síly. I díky těmto zkušenostem byl můj vztah k montáži všemožných věcí vcelku skeptický, což ještě v šeru dávnověku umocnila skříňka z Aska, kterou jsem dával dohromady téměř tři hodiny a přesto upevnění jejích dvířek i po tomto čase nepřipomínalo nový kus nábytku, ale spíše podivnou bednu po násilném ataku skupiny chuligánů.

Jsou proto vcelku jasné moje mírné obavy postupně přecházející v tik, které způsobila věta vynesená na svět mojí drahou polovičkou. Její přesné znění si již zcela nevybavuji, neboť na mě okamžitě po jejím vynesení padly mrákoty, ale její obsah se nesl zhruba ve smyslu, že je nutno provést „upgrade“ veškerého domácího nábytku a to nejlépe okamžitě, protože ten náš původní je již značně nemoderní. Jako třešničku na dort pak ještě zmínila konkrétního výrobce ze Skandinávie. Tuto informaci jsem však bohudík obdržel až o něco později a zprostředkovaně, jelikož v okamžiku jejího oznámení jsem se již dávno nacházel v lehkém bezvědomí.

V ten památný den, kdy jsme se zhruba 3x otočili menší dodávkou pro onen „moderní nábytek“, došlo na první lámání chleba. Na začátku jsem byl totiž plný odhodlání, že si mé ruce vystačí s „klasikou“ a po aku nářadí ani nevzdechnu. Avšak uběhla nějaká ta hodinka a já ke svému překvapení zjistil, že mám sestavenu zhruba jednu desetinu všeho nábytku, ale ruce mají pocit, že sestavily dvouposchoďový dřevěný dům. Ač mi to bylo zprvu velmi nepříjemné, začala se mi v hlavě potulovat dlouho potlačovaná myšlenka na nákup aku pomocníka. Přes noc se pak tento nápad přetavil v nutnost, neboť mé ručky vypadaly za ranního kuropění nepřirozeně opuchle a i zápěstí vzbuzovalo nepříjemný dojem silného opotřebení.

Ještě týž den, na doporučení kamaráda, tak putoval směr můj domov první aku šroubovák nejmenované značku B&D a já se těšil, že teď již vše nabere ten správný směr. Chuť, s kterou jsem se posléze s novým pomocníkem pustil do práce, snad ani nelze popsat. Bohužel mi však nevydržela příliš dlouho. Nová mašinka dotahovala šrouby velmi pozvolna a navíc byla neustále vybitá. Dobíjení pak trvalo nepřirozeně dlouho, díky čemuž se mé původní nadšení proměnilo v nepříjemnou averzi. Ještě ten den jsem se odhodlal k reklamaci, ale ani druhá mašinka svoji rychlost práce nezvýšila, nehledě na to, že jsem každý větší šroubek stejně musel dotahovat ručně.

Ač nerad, musel jsem připustit, že jsem asi s výběrem stroje sáhl vedle, vytáhl peněženku ze své kapsy podruhé a pořídil si do „sérky“ aku pomocníků nový přírůstek značky „B“. U něj o síle motoru nemohlo být nejmenších pochyb a také baterie vzbuzovala pocit velkoleposti. Přiznám se, že jsem se sice posunul o „level“ výš, ale ani u této mašinky mě výdrž akumulátoru nenadchla a časté (dlouhé!) nabíjení permanentně zkoušelo moji psychickou odolnost. Abych to zbytečně nenatahoval. S tímto strojem jsem již montáž nábytku dokončil, ale mé očekávání zdaleka nesplnil.

Když pak o pár let později došlo na rekonstrukci bytu a já si chtěl alespoň vypomoci se strojem značky „B“, vydržel sotva dvacet minut, pak začal vynechávat a nakonec bez slůvka na rozloučenou odešel úplně. Tehdy jsem se hlouběji zahleděl do internetu a začal hledat pomocníka nejen dle všech možných parametrů, ale také s ohledem na hodnocení samotných majitelů-uživatelů. Díky tomu jsem obloukem obešel výrobky, které jsem sám otestoval (bohužel) a zájem své koupěchtivosti nasměroval na nářadí, které tehdy sice u nás ještě nebylo tak rozšířené, ale díky označení „Made in Japan“ ve mně vzbuzovalo poměrně silnou důvěru. Pořídil jsem si aku šroubovák/utahovák značky Hitachi!

Pokud vás překvapuje, že nyní již název výrobce zveřejňuji, tak vězte, že si to s ohledem na svoji zkušenost s tímto nářadím prostě dovolím. Za pořizovací cenu zhruba o pět set korun vyšší se mi totiž najednou dostal do ruky stroj, který byl zcela někde jinde, než předchozí dva „výrobky“. Dotahování, povolování, šroubování žádný problém! Pouze při dotahování jsem musel dávat pozor, abych nepřetáhl. Neuvěřitelná síla a stejně i odolnost. Baterie vydržela téměř celý den a když se vybila, vyměnil jsem ji za druhou. Dobíjení bylo otázkou maximálně dvou hodin. Připadal jsem si jak v jiném světě. Následující „dávka“ skandinávského nábytku pak byla jako malina….

„Kutilství“ mě začalo bavit a práce s kvalitním nářadím obzvlášť. Nyní už v domě rekonstruujeme čtvrtý byt a já jsem stále stejně spokojený, nehledě na to, že jsem svému prvnímu pomocníku z řad Hitachi pořídil další dva sourozence stejné značky a momentálně uvažuji o minimálně jednom dalším!

Neberte to prosím jako propagaci jedné značky, ale spíše jako životní zkušenost člověka, který od šroubováku a klíče, přes zkoušení méně kvalitních strojů došel až k něčemu, co hledal…. Ke skutečně kvalitnímu nářadí, které vám práci ulehčí a zpříjemní. A o to nám všem přece jde nebo ne?

 

 

Nové články a slevy do e-mailu

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje pomocí tohoto formuláře a už vám žádný článek nebo akční nabídka neunikne.

Vložit příspěvek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *